LP

Po samostatném singlu, split LP s pokrevními bratry Ravelin 7 a několika split singlech konečně první velká deska této stálice domácí hardcore scény. Dlouhé, temné, emotivní, brutální skladby na ultra těžkém vinylu. V kapele hrají v současné době tři kytaristé a to je na výsledném zvuku slyšet. Jak je již zvykem, to vše ve výborném obalu.
Vyšlo ve spolupráci s Insane Society, Instinct a Malárie records.

SEZNAM SKLADEB:

1. Anti apokalyptik pill
2. Heming-no-way
3. The Wires mp3
4. Loveless haiku mp3
5. The Cogs
6. Dixieland comet

DATUM VYDÁNÍ: prosinec 2003

NÁKLAD: 600 ks – černý těžký vinyl

DOSTUPNOST: vyprodáno

RECENZE:

Bakteria # 1
Doba, kdy bych thema eleven považoval za hardcore, je nenávratně pryč, a to, co se line do mých uší z repráků bych popsal jako hustej depresivní kytarovej rock. Některý party jsou monotónní masou hluku nahánějící husí kůži, který po nějaký době přejdou v klidnou kytarovku, aby tě v zápětí zavalila další ještě silnější vlna. Samply oddělující jednotlivé tracky navozují atmosféru kina, ale film si můžeš pouštět pouze ve vlastní fantazii. Nehledám politický podtext, ale především umělecký dílo poskládaný z jednotlivých tónů, který se při produkci zařezávají hluboko do spletitýho nitra lidskýho cítění. Vyjádření jinou formou než vzteklým pliváním vlastní pravdy ven do davu, tohle je přece taky underground.

Just Do It # 3
Zvoľ si svoju beštiu s podtitulom DCLXVI neveští nič pozitívneho a tomu ver, že jedenástky ťa na žiadnu prechádzku rajskou záhradou nevezmú. Proste, kto hľadá veselé veci, nech sa tejto platni zďaleka vyhne. Táto královohradecká banda sa po split LP s RAVELIN 7 vydala ešte temnejším smerom, povedal by som, že kurz: LVMEN a dvomi split ípkami (Gnu, CANITRASHCAN!?) sa pomaly približovali k tomu, čo nakoniec predvádzajú na tomto ich novom albume. A ja musím len uznať, že aj keď sa mi páčia od ich prvej EP, tak naplno ma dostali až tu. Pre neznalcov len pripomeniem, že T11 hrá temnú podobu živelného emo hc, ktorá dozrela práve na tomto ich materiály, či už po hudobnej, textovej alebo zvukovej stránke, pod ktorú sa podpísal jeden z najvychytenejších zvukárov u našich západných susedov, Ondřej Ježek. Všetko to otvára zvuk motorovej pily a spev nejakej mormónky, po ktorom to už pomaly začína dunieť, do čoho sa z ampliónu ešte pridá hlas Egona Bondyho. No a na to jedenástky v plnej paráde spustia svoju apokalypsu a nie náhodou má prvá skladba názov „atiapokalyptická tabletka“. Celú atmosféru tejto platne zvýrazňuje stredné až pomalé tempo, aj keď v „drátoch“ po ťahavom úvode spustia celkom slušnú paľbu a aj „Loveless Haiku“ je skór rezkejšia. Najnovšie už tri gitary režú monotónne rify prekladané ponurou melodikou a žalostn rev „len“ doplňa depresívne, ale výborné texty, ktoré sú vo vnútri v češtine aj angline. Len akosi mi uniká význam tých pár zaškrtaných odstavcov v textovej části. Inak obal je naozaj ukážkový. CD a MC na Střílek records.

Czechcore web
Temnota, psychedelie, hustota, spojená zároveň s muzikantskou nápaditostí i nadhledem. Debut královohradeckých emo-depresářů na velké samostatné desce byl určitě jeden z nejočekávanějších počinů nejen naší a nejen HC scény. A očekávání tentokrát mělo opravdu svůj smysl. Fanoušci kapely, kteří jí milují právě pro silné ingredience zmíněné hned v počátcích se mohou opravdu těšit, protože Thema 11 jimi na desce opravdu nešetřila. Jenže je tady i zmíněný muzikantský um a navíc i skvělá schopnost prokomponovat skladby do nejmenšího detailu, vychytávky, či samplu. A to taky Hradečáky vždycky odlišovalo a činilo originálním, oproti mnohým podobně emo hrajícím kapelám ve scéně. Celé šesti skladbové dílo začíná songem Anti Apokalyptic Pill. Úvod obstarává zvuk motorové pily, pak si zpívá jakési americké děvčátko, kytary se pomalu rozjíždějí, začíná mrazení v zádech. A do toho hlas jednoho českého kultovního undergoundového a levicového myslitele „Lidi se musí osvobodit sami……nikdo jim to nemůže naplánovat, nikdo je nemůže k osvobození vést,“ upozorňuje ze samplu Egon Bondy. Pak přichází nářez, zběsilý melody řev D11, energie, mixovaná s potřebnými kontrastními klidnějšími plochami, prostě Thema 11 jak jí všichni za leta hraní a účastí na splitech a kompilacích znají. Hned druhou Heming-No-Way bych s klidem označil zároveň za nejchytlavější skladbu desky, už třeba jen pro zapamatovatelný kytarový riff, nebo docela melodicky působící zpěv. Ovšem pozor! K tomu nejchytavější si dosaďte: v rámci tvorby kapely, která tady navíc dokazuje další aranžérský um. I přes proklamovanou nekomplikovanost totiž dokáže tahle píseň udržovat vaší pozornost, a nenudit, plných osm a půl minuty, kdy je také nejdelším songem alba. Pokračovat v podrobném rozpitvávání dalších písní asi nemá cenu a já raději upozorním na další silnou stránku kapely, kterou vždycky byly i texty. Ty jsou samozřejmě zpívané anglicky, ale díky zaslaným překladům můžu ujistit, že i tady se Thema 11 drží své pověstné temnosti a neradostného komentování dění kolem. „Můra se narodila a vzlítla. Kousla do hlavy dítě, který už nestačí umřít na otravu alkoholem. Nezbejvá mu, než kopat do prázdný tmy…,“ toť jen pro příklad úryvek textu jiného ze songů spolu s konstatováním, že pokud hlavní textař kapely M11 označuje na obalu svá díla coby fucked poems, není zřejmě daleko od pravdy. Chcete další? Kaluže mlčej, nemají co říct, v půl pátý ráno. Vyhnout se plivancům je asi vyčerpává. Měsíc zapadá, děcka s klíčem na krku se začínají trousit. Bookmaker líně uzavírá sázky na první smrťák. Jasně, ani kousek pověstné schématičnosti, jednoduchosti a horlivé kritičnosti mnohých punk i HC kapel, jenže sociální situaci i život právě tímto popisují možná mnohem pravdivěji a drsněji. Desku seženete jako LP, CD i kazetu, každý jednotlivý nosič vás ale překvapí jiným obalem. A možná by ještě nebylo od věci podotknout, že na nahrávání se podíleli Petr Vyšohlíd (vzpomínáte ještě na kultovní Mad House Chicago IRA?) spolu s Ondřejem Ježkem, kdy druhý z nich má na starost i finální mix.

Cabaret Voltaire # 24
Má tohle cenu vůbec komentovat?! Po třech výborných splitech konečně první regulérní velká deska pořádnýho emo/psycha z Hradce Králové. Nejvíc jejich hudba vynikne na živo s jejich hustou videoprojekcí. Kdo má depky, tak tohle ho z toho tutově vyléčí a přivede úplně do jiný pohody. Já se při jejich poslechu dostávám do stavu jako dřív, když jsem ještě hulil, tady v tom případě jde ale o neškodnou a příjemnou drogu, co ti nekurví tělo ani mozek! X-krát doporučuju!!!

Hluboká orba # 24 – Beňo
Desku si přináším hodinu před půlnocí domů a s očekáváním ji pouštím. A už to začíná: temné, tepavé, místy trochu nervní a někdy až monumentální pasáže prokládané samply. Překvapením je rozumná stopáž skladeb (na koncertě mi to připadá mnohem delšíú a dále skvělé texty – na vnitřňáku v češtin i v angličtině. Takže pokud máte rádi LUMEN nebo NEUROSIS běžte do toho, ale neočekávejte nic převratného, vše tu jede ve vyjetých kolejích. Sázka na jistotu.

Move Your Ass # 4
Před puštěním tohoto LP u vás doma se ujistěte, že se ve vašem bezprostředním okolí nenacházejí žádné ostré předměty, tyče, kameny a podobné věci. Mohlo by se stát, že vás během poslouchání tohoto alba napadnou ne zrovna optimistické myšlenky a mohlo by se přihodit něco, čeho by jste mohli litovat. Samozřejmě, je to podané s patřičnou nadsázkou, ale nečekejte žádné sladké opěvování motýlků a kytiček. Tihle dark emo coristé jsou na všechno z té negativnější stránky a na muzice je to patřičně znát. A vše ještě podmaňují tři kytary, které vztekle a neuroticky natahují vaše smysly. Tohle je první samostatné album této kapely a dalo by se po spoustě živých vystoupení, splitů a kompilací připodobnit k jakémusi dosavadnímu vrcholu kapely. Těšte se, bojte se, jak chcete, ale neváhejte!

Move Your Ass # 5
Hej! Kdo tvrdí, že emo je vyměklá hudba pro měkkýše? Jako medicína na tuhle nemoc stoprocentně zabere nové CD hradecké kapely Thema 11. Špička v tomto žánru u nás vydala album, které je zatraceně nabroušené a tvrdé, ačkoliv neztrácí nic ze své naléhavosti a pocitovosti. Troufám si tvrdit, že i pokud emo zrovna nemusíte, tohle album vás stejně dostane. Stejně jako mě. Žádná ukňouraná, upištěná, litující se muzika, ale útočná, agresivní, vnucující se smršť! Thema si utřela slzy, zaťala pěsti a přešla do zdrcujícího protiútoku. Stále tu uslyšíte podmanivé bicí, ale trojitá kytara se hlásí o slovo a zlobně duní (nebojte, vybrnkávačky jsou tu také) a nad vším vzteklý řev zpěváka… Tohle album už jsme jednou recenzovali, jako LP na Instinct/Malárie/Insane Society/Rage Dis records, tentokrát ho dostal jiný recenzent a jedná se o CD na Střílek records, tolik na vysvětlenou.

Killed By Noise # 29
Po několikátým poslechu musím říct, že z nový desky T11 (ne, žádnej zánovní model terminátora, ale když na to přijde, dalo by se to v jistém směru k něčemu takovýmu přirovnat) opravdu moc moudrej nejsem a už vůbec ne v dobrý náladě. Ne, tahle deska k dobrý náladě opravdu nepřispěje, aspoň mě ne určitě. V každým případě musím říct, že je to asi to nejlepší, co kapela kdy vyprodukovala a vydržel jsem to poslouchat celý a dokonce několikrát po sobě, což se nestává moc často! Předchozí singly (splity s Gnu a Can I Trash Can) byli celkem ok, ale protože to fakt není moje gusto, fakt jsem o ani jednu z nich, od tý doby, co jsem si je koupil a párkrát poslechl, ani nezavadil, kdežto z tohohle mám opravdu jinej, daleko příjemnější pocit. Jednak je tady naprosto výbornej zvuk a všechny komponenty jdou perfektně slyšet a rozeznat, dokonce i v těch total distortion pasážích, kdy kvílí různý vazby a jiné elektronické pazvuky či dokonce mluvený intra (v první skladbě je to Egon Bondy). Tempo je většinou pomalý, středně rychlý a iritující zvuky, co vydává kytara mě naprosto dostávaj. Zpěv zní žalostně, zoufale, ale občas zároveň vesele (i když občas připomíná spíš kvílení sousedovejch koček při noční rvačce). Celkově je to naprosto perfektně sehraný, houpavý a pod kůži se ti to začne neúnavně rvát hned od prvního poslechu. Přirovnat bych to ale asi k ničemu opravdu nedokázal (i když v některejch momentech pozoruju dost nápadnou podobnost třeba k Neurosis nebo Isis), možná proto, že takévý muzice moc neholduju, možná proto, že si THEMA za ty roky vytvořila svůj opravdu osobitej styl. 6 skladeb, který fakt nezklamou a drze bych si dovolil tvrdit, že tahle deska/kapela si s tímhle LP-čkem najde určitě příznivce všude. U mě, spolu s deskama GRIDE a CO-CA, jsou to nejlepší desky českejch kapel co u nás v uplynulém roce vyšly. Navíc moc českejch kapel se LP-čkem zatím pochlubit nemůže a osobně jsem toho názoru, že THEMA se touhle deskou pochlubit, ne může, ale musí!

My Way web
Choose your beast je první velká deska T 11, která následuje po několika EP a pár živácích. Hudebně se zas tak moc nezměnilo, pořád to samé psycho! Ani nevim, jestli tohle jde někam zařadit, je tu jistá podobnost na Neurosis, ale to musíte brát s velkou rezervou. Jednoduše apokaliptický post hardcore. No takže pro lepší představu to vypadá asi takhle: Chvíli se na vás z repráku line příjemná vybrnkávačka, pak z ničeho nic pískání zpětnejch vazeb, šup totální distortion pasáž, samply, kvílení, šílenej vokál, podmanivý bicí, tři předhánějící se kytary, hop a zas vybrnkávačka, navíc doplněno různými hlasy a uši trhajícími zvuky. Rozhodně to zní dost destruktivně, nervně a temně, když k tomu připočtete parádní texty, který jsou psány zajímavým, osobitým a pocitovým způsobem, vyjde vám z toho Thema 11. Navíc deska má moc pěknej obal, kterej dokonává dílo zkázy !!! Osobně mám nejradši song „The Wires“. LP snad seženete u Barváka a CD pravděpodobně na www.strilek.net, více info taky: thema11.czechcore.cz.

Choroba mysli # 3
Thema 11 už dávno nehraje emo a vlastně to klasický ubrečený emo nikdy nehrála. Na jejich muziku jsem byl vždycky ulítlej, tak nečekej nic jiného než samou chválu. Trochu to může zpočátku připomínat dneska už R. I. P. legendu LVMEN, ale Thema si přece jen udržuje ten svůj klasický ksich. Navíc používá jednoduchý, ale maximálně účinný postupy, kdy píseň začíná primitivním riffem, postupně se dostává do ostrých kytarových nářezů a končí monotónně se opakujícím několika vteřinovým totálním hlukem. Tahle deska je po čertech výborná (i co se týče textů), takže neváhej a jdi do toho, nebudeš litovat.

Freemusic web
Královohradecká Thema 11 patří již léta k špičce evropské emo/dark/hardcoreové scény. Na sklonku minulého roku vyšla kapele první velká samostatná deska, se kterou si hodně vyhrála nejen po hudební stránce. Předností Themy 11 vždy byla schopnost pohrát si se skladbami a skoro až s profesorskou pečlivostí usoudit, kde se zrovna bude hodit vsunout ten, či onen detail, sampl, nebo jiný doplněk, což jí taky vždy odlišovalo od ostatních kapel, které, stejně jako Thema 11, produkují ve finále až animálně a psychedelicky působící nářez a hudební intenzitu zakletou do dlouhých ploch. Celé dílo otevírá Anti Apokalyptic Pill. V úvodu se ozve zvuk motorové pily, pak si zazpívá jakési americké děvčátko, kytary se pomalu rozjíždějí, „lidi se musí osvobodit sami……nikdo jim to nemůže naplánovat, nikdo je nemůže k osvobození vést,“ upozorňuje ze samplu kultovní undergoundový a levicový myslitel Egon Bondy a pak už je to tady! Nářez, zběsilý melody řev D11, energie mísená s potřebnými kontrastně klidnějšími plochami. Zpívá se samozřejmě anglicky, ale díky zaslaným překladům mohu ujistit, že i tady se Thema 11 drží své pověstné temnosti a neradostného komentování dění kolem. „Můra se narodila a vzlítla. Kousla do hlavy dítě, který už nestačí umřít na otravu alkoholem. Nezbejvá mu, než kopat do prázdný tmy…,“ toť jen pro příklad úryvek textu jiného ze skladeb spolu s konstatováním, že pokud hlavní textař kapely M11 označuje na obalu svá díla coby fucked poems, není zřejmě daleko od pravdy. Nechybí tu však ani tolik potřebný humor a odlehčení, který je naznačen třeba hned v názvu druhé písně, Heming-No-Way. Ta by se dala zároveň označit možná i jaké nejchytlavější a nejmelodičtější věcí alba. Tento fakt je ovšem nutno brát v kontextu tvorby této kapely a s upozorněním, že píseň je zároveň i nejdelší, když dokáže držet vaší pozornost téměř osm a půl minuty délky. Leč s vtipným názvem již nekoresponduje textu, ve kterém se zpívá cosi vláčném střetu kulky s čelní stěnou… Tady ale ono rozpitvávání jednotlivých kousků díla DCLXVI zastavím. Deska totiž zároveň působí i poměrně kompaktně a je asi na každém posluchači, aby si jednotlivé třešinky na dortu ochutnal sám. Jistě ne nezajímavé je výtvarné ztvárnění tohoto počinu. Album seženete jako LP, CD i kazetu, každý z těchto nosičů vás ale překvapí jiným obalem. A možná by ještě nebylo od věci podotknout, že na nahrávání se podíleli Petr Vyšohlíd (vzpomínáte ještě na kultovní Mad House Chicago IRA?) spolu s Ondřejem Ježkem, kdy druhý z nich má na starost i finální mix. Šesti písňový sólový debut Themy 11 DCLXVI patřil, po několika splitech, či účastech na kompilacích, možná mezi nejočekávanější velké desky na nejen domácí hardcore scéně. A nejeden fanoušek a nejen hardcoreové muziky mi dá možná za pravdu, že je zároveň i jedním z nejzajímavějších, které se loni urodily.